Historie

2009 -Desátý MTB Beskyd tour

Letošní závod se odvíjel pod vlivem nepříznivého počasí tohoto způsobu léta. Už dlouho před termínem postihly kraj ničivé povodně, které vznikly právě v masivu Veřovických vrchů. Důsledkem jsou vyrytá koryta a nánosy kamení. Kvůli těmto komplikacím jsme mírně zkrátili trasu a přeložili část na asfalt.

Bouří a dešťů není letošní léto nikdy dost a tak zatímco 25. července ranní Frenštát osychal po celonočním lijáku, celý zbytek Moravy tonul v dešti. Přesto se našlo tři sta nezdolných cyklistů, kteří se postavili na start s jistotou, že určitě nedojedou do cíle suší.

Vývoj dění na trati dlouhého závodu brzy začala určovat dvojice Pavel Žák a Tomáš Gladiš.

V polovině závodu, na Radhošti ve výšce 1200 metrů nad mořem se před dvanáctou hodinou rozpoutalo peklo. Bouře provázena vichřicí přivítala vítěze horské prémie vypsané hotelem Duo z Horní Bečvy, jímž se stal již s mírným náskokem jedoucí Pavel Žák. Sjezd do Kněhyně a následné stoupání na Martiňák již dvojici definitivně roztrhalo a až do cíle již nic nezměnilo. Vítězem desátého ročníku Kellys Beskyd tour se tak stal Pavel Žák před Tomášem Gladišem a Vítem Otevřelem.

Většina účastníků volila kratší a nejkratší trasu. 45 kilometrů v dešti sice taky není pro měkoty, ale pořád je to méně než devadesát. A že účastníci Beskydu měkoty nejsou dokazuje i případ borce, který krátce po startu zlomil sedlovku . Nenechal se však rozhodit a celou střední trať objel vestoje!!! Další kuriozitou byla účast koloběžkáře na třicítce.

Celkově letošní Beskyd opět ukázal, že není obyčejným maratonem, ale závodem, který vyžaduje zvláštní přístup a odhodlání. Za tyto oběti však nabízí mimořádný zážitek z překonávání těžkostí a krásy okolních hor (pokud na ně je přes mlhu a déšť vidět).

 

2007: Sobotní Kelly's Beskyd tour

Kelly's Beskyd tour 2007 konaný jako závod Českého poháru horských kol v sobotu ve Frenštátě pod Radhoštěm napsal další , již osmou, kapitolu své historie. Na start se postavila naše maratonská špička. Boudný, Hakl, Rybařík, Hartl, Vlach a další čekala téměř devadesátikilometrová vyprahlá a kamenitá trať. Startovalo se už tradičně za asistence terénní Tatry Karla Lopraise ale už po čtyřech kilometrech čelo závodu osamělo v drsném beskydském terénu. Podle očekávání se na čele srovnali jezdci kategorie Elite a během prvních dvaceti kilometrů si pětice jezdců Hakl, Trunschka, Rybařík, Boudný a Vlach začala vypracovávat zřetelný náskok. Pouze s malým odstupem je stíhali osamocení Jobánek a Hartl.

Pod začátkem stoupání na Radhošť v rožnovských Dolních Pasekách odstupuje po asi třetím defektu Boudný. Pod prémií na občerstvovačce na Pindule tak jede spolu čtveřice jezdců a s odstupem dvou minut pak Jan Jobánek a za další čtyři minuty Karel Hartl. Na prémii o pět set výškových metrů výš už ale bojoval každý z této čelní skupinky sám a první na pásce byl Oldřich Hakl. Druhý byl loňský suverénní vítěz Ivan Rybařík. Takto srovnaní se objevují i na Mariňáku o patnáct kilometrů dál. Odstupy mezi prvními čtyřmi jsou minutové, takže vzhledem k obtížnosti a nástrahám tratě v podobě kamenů ochotných kdykoli prorazit pláště závodníků není ještě nic rozhodnuto. Při druhém průjezdu Martiňákem z druhé pozice mizí Ivan Rybařík a padá na čtvrté místo. Na druhém místě se objevuje Tomáš Trunschka v sevření jezdců Meridy, Jan Jobánek je tím třetím vzadu. Jezdce už čeká jen sedm kilometrů traverzu na Pustevny , kde projedou hospodou u Záryša , pak vystoupají na Tanečnici a dlouhým sjezdem se dostanou na cílový single track. Pod tímto sjezdem je již pořadí jasné a do cíle se už nic nezmění. První v letošním Kellys Beskyd tour tak je Oldřich Hakl, druhý Tomáš Trunschka, třetí Jan Jobánek. Smůlu si do dna vybral Ivan Rybařík, který posledních sedm kilometrů jel na prázdném zadním plášti, ale bojoval až do konce o své letošní čtvrté místo. Pátý skončil další meriďák , Lukáš Vlach.

Ženská kategorie taky nebyla chudá na dramata. Odehrával se v režii domácích jezdkyň Báry Radové a Jany Severové, kterým sekundovala Lucie Čuříková. Suverénní Bára vítězí i v letošním ročníku s náskokem šesti minut na Lucii Čuříkovou. Ambice na ještě lepší umístění, třeba i to nejlepší zhatily Janě Severové tři defekty a tak se musí spokojit s pěkným třetím místem.

Závěr patří poděkování všem ostatním závodníkům, pro které závod pořádáme, sponzorům závodu, bez kterých by ani ti nejlepší neměli kde závodit a také všem, kteří pomáhají a umožňují organizaci našeho závodu.

 

Historie maratonu Beskyd Tour

Nápad uspořádat závod v Beskydech se nezrodil ze dne na den, ale pomalu vznikal celý podzim roku 1993. Jako aktivního závodníka mne vždy zajímalo zázemí závodů, kterých jsem se účastnil, s některými pořadateli jsem se znal osobně a věděl jsem už a priori, že pořádání závodů není žádná zvláštní zábava, ale že se této činnosti věnují lidé, pro které není sport jen kratochvílí, ale kteří chtějí podobný zážitek poskytnout i svým přátelům. Tak vzniklo mnoho dnes populárních závodů. Jako akce pořádaná pro kamarády. Podobně tomu bylo i v případě Beskyd Tour.

V rámci tréninku jsem se několikrát účastnil, vetšinou jako doprovod jedné nadšené cyklistky, známých maratonů Samson v Rakousku a v italských Dolomitech. V létě 1993 jsem při vyjížďkách z chaty v Kunčicích pod Ondřejníkem začal objevovat Beskydy a jejich skrytá zákoutí a velmi brzy me napadlo, že bych se o zážitek z beskydské krajiny měl podělit i s dalšími cyklisty. V té době se navíc pořádalo málo závodů pro hobíky a v Beskydech snad ani jeden.

Původní myšlenkou bylo uspořádat závod regionálního charakteru, pracovní název dostal Radegast tour vzhledem k blízkosti známé sochy pohanského bůžka Radegasta a také k úmyslu spojit závod se jménem pivovaru Nošovice. Tam ale měli pochopení pro jiné sporty a hlavně formy prezentace a tak závod dostal neutrální název Beskyd Tour a myslím si, že je to dobře. Puvodním logem závodu byl Valach na vysokém kole navržený výtvarnicí I. Sýkorovou, který podle mého názoru perfektně vystihoval charakter závodu, ale bohužel se udržel jako emblém závodu pouze dva ročníky. Težce se na jeho základě dal vytvořit emblém na dres, který by měl obdélníkový tvar, obsahoval kompletní informaci o závodě, ale hlavně vypadal moderně a mírně agresivně. Proto se ve třetím ročníku na dresech objevil znovu Radegast v grafické kompozici, která s drobnými modifikacemi přetrvává dodnes.

První ročník závodu se tedy konal 23.7.1994 a po jeho anonci v Pelotonu a Cykloservise, osobní propagaci a rozdáváním propozic na závodech, a to dokonce i závodech v orientačním běhu, se jej zúčastnilo přes 400 závodníku. První ročník se ještě jel i přes Slovensko, ale už tehdy bylo jasné že je to naposled, protože průjezd stovek cyklistů přes celnice na Bumbálce a Konečné byl pro pohraniční stráž tvrdým oríškem a také se později podařilo nalézt atraktivnější trasu. A tím se dostáváme ke druhému ročníku (22.7. 1995), jehož největší atrakcí byla právě nová trasa, hlavně jeden kopec poblíž Slušovic. Ano, byla a nadále jím je pověstná Všemina, která téměř každého sundala z kola. Cyklisté, nepřipraveni na takové stoupání, neměli dostatečné převody a jednoduše museli jít pešky, kdo měl snahu bojovat vetšinou prohrál a bylo mu ustláno na asfaltu.

Druhého ročníku se účastnilo 700 závodníku a to rozhodlo o nutnosti hledat pro závod nové útočiště. Malebné prostředí Penzionu Na výsluní již svou kapacitou nedostačovalo a tak neradi, protože ředitel penzionu pan Tomášek a ve druhém rocníku jeho žena nám vždy vyšli maximálně vstříc, jsme se museli se závodem pro příští léta přestěhovat na Orbitu, kde jsme našli ideální technické zázemí pro tak velkou akci. A bylo načase, protože třetí ročník se jel po účinném lobbování Jirky Bezrouka jako součást Evropského poháru cyklomaratonů a zúčastnilo se jej rekordních 1250 závodníků. Závodníci poprvé dostali jako suvenýr po tričku a mikině předchozích ročníků cyklistický dres, který je dodnes k vidění na vypracovaných tělech při různých závodech hobíku.

Jak se říká, žádný strom neroste do nebe. V roce 1997 bylo nejvíce předem přihlášených závodníků (přes 700) v dosavadní historii, což slibovalo účast ješte vyšší než v předchozím roce. Novým lákadlem pro ne tak trénované nebo aspoň sebevědomé cyklisty se stalo zařazení třetí trasy v délce 75 km. Závod se měl konat a také nakonec konal 12.7. 1997. Týden předtím se ale dalo do deště a dál už to všichni znají. Povodeň 1997. Dilema odvolat závod nebo ne. Nakonec se závod konal za tradičně nádherného počasí, jen silnice místy chyběla (viz: Fotogalerie) a závodníci také. Po děsivých zprávách v televizi(ích) se na start dostavilo necelých pět set závodníků a paradoxem je, že to byli hlavně moraváci, kteří zažili povodeň na vlastní kuži a přesto nebo asi právě proto se objevili na startu. V Beskydech totiž již v sobotu, kdy se závod konal, tekly potoky a řeky klidně ve svých korytech, leckdy sice nových a velká voda si vybírala daň na dolních a středních tocích na jihu Moravy. Dostal jsem i osobní dopisy s názorem nebo spíš výčitkou, jak jsem si mohl dovolit nezrušit závod, když jsou i mrtví. Nevím, co bych k tomu řekl. Snad asi jen to, že pořádáním Beskyd Tour jsme se nijak nedotkli památky všech obětí a jejich blízkých.

Povodeň se však dotkla závodu a to tak, že to málem neprežil. Vzhledem ke kalkulaci s vysokou účastí byl vysoký i rozpočet závodu, vysoká účast se však nedostavila a přišla ztráta. Tato skutečnost, celkové znechucení z akce a také důvody osobní mne vedly k rozhodnutí skončit s pořádáním. Ale časový odstup, ohlas veřejného mínění následující rok sice za pět minut dvanáct, ale přece jen dokázaly, že jsem se do toho pustil znova. Pak už šlo všechno velice rychle, pátý ročník proběhl po roční pauze dobře a teď už máte dokonce na výběr mezi silnicí a MTB. Budu rád a se mnou i všichni spolupořadatelé, když vás budeme moci přivítat na obou akcích, které se budeme snažit uspořádat jak nejlépe budeme moci.

Libor Hrdina