Historie

2009: Silniční Beskyd tour popatnácté 

Ano, je to tak. Beskyd tour má patnáct. A to nepočítáme rok 98, kdy se nejel. Jak se vyvíjel letošní jubilejní ročník? Popravdě očekávání nebyla příliš optimistická kvůli krizí zasaženým sponzorům, přes termínovou kolizi s veteránským mistrovstvím v sousedním městě až po předpověď počasí. Ale jak to tak bývá, nic není takové, jak se na první pohled zdá.

Ráno se na prosluněné frenštátské náměstí postavila na start necelá pětistovka borců a borkyň a o půl desáté se dlouhý peloton vydal pod ochranou doprovodných vozidel a policejní eskorty na obě trasy.

Dění na trase se od předchozích ročníků příliš nelišilo. První část závodu je v porovnání s její horskou částí poněkud lehčí a tak peloton roztáčí pedály na nejvyšší obrátky a nažhavení borci zkoušejí úniky. Jeden z nich se podařil Jakubu Svobodovi už před Štramberkem a sólo dojíždí až pod Poustevny, kde má náskok přes tři minuty. Jde o prémii na vrcholu a tak balík začíná do kopce zrychlovat, ale přesto na vrcholu 1000 metrů nad mořem, za povzbuzování početných diváků má Svoboda 45 vteřin náskok a připisuje si první prémii. Během jeho stíhání se vytvořila skupinka, která jej ve sjezdu pohltila a na Soláň, další z pěti hlavních vrcholů Beskydu , už stoupá šestice Svoboda, Polievka, Čer, Swaczyna, Broniš a Janoušek.

Skupina účinně spolupracuje, a tak získává na další pronásledovatele vteřinu po vteřině. Přichází další kopec, spíš hora, Kasárna. Pouhé čtyři kilometry hlavního stoupání, ale místy až 14 procent se závěrečným kostkovým úsekem. Vedoucí šestice se mírně rozpadá, ale jde jen o prémii, je jasné, že pokud dojedou v únosných rozestupech, v dlouhém sjezdu se zase dají dohromady. Prémii po aktivní jízdě a přetahování o vedení se Svobodou, se stometrovým náskokem vyhrává Polievka. Bumbálka, další z vrcholů nic nového nepřinesla a tak zbýval už jen Smrček. Před ním cesta kolem přehrady, která se bohužel stala osudnou Bronišovi (vítěz 2007), po defektu nemohl pokračovat. (úsek s vyloučením doprovodných vozidel, letos striktně hlídaným).

Smrček. Nenápadný, ale zákeřný kopec stoupající tři sta výškových metrů. Začíná se zavodit. Polievka stupňuje tempo, drží se ho Svoboda, mírně ztrácí Swaczyna. Čer a Janoušek získávají zřejmě osudnou ztrátu. Na vrcholu společně Svoboda s Polievkou. Swaczyna boj nevzdává a cestou přes čeladenské louky a golfová hřiště je usilovně pronásleduje.

Cíl. Pár set metrů před cílem se Polivka definitivně utrhává a projíždí páskou sám v klidu jako vítěz. Druhý Svoboda, třetí s téměř minutovou ztrátou Swyczyna.

Ženy svůj boj dobojovaly o něco více než hodinu později a vavřín si odnáší Barbora Bohatá před Lenkou Sýkorovou a Kateřinou Kavkovou.

Zdálo se, že letošní Beskyd propluje úskalími zmiňovanými na začátku bez odřenin, ale příroda rozhodla jinak. Ještě bylo na trase asi 50 borců a náhlý poryv větru odnesl stan výsledkového servisu a spustila se bouře. Závod tím neskončil, improvizovaná kancelář v bufetu hotelu Ráztoka vše zachránila a tak všichni, kteří dojížděli za světel blesků a burácení hromů zastavovali rovnou u výčepu.

 

2008: Kelly's Beskyd tour 19.7. 2008


Třetí červencová sobota ve znamení silničního Kellys Beskyd tour. Patnáctý ročník závodu na startu přivítal 520 účastníků na obou tratích. Počasí téměř ideální, maximálně 25 stupňů, slabý vítr, tak bylo jedině škoda, že závod musel z důvodu uzavírky zkrátit trasu. Jinak by bylo možno pomýšlet na traťový rekord. Po startu se podle očekávání rozjelo divoké tempo, umocněné tím, že kromě obvyklých hlídek na křižovatkách, jel peloton poprvé v historii závodu s policejním doprovodem dvou motorek a zaváděcího auta. Díky jejich perfektní práci byla trať bezpečná a tak se bezstarostně závodilo od začátku. A tak už ve Štramberku se začínaly formovat skupiny. Blížící se společná vrcholová prémie na Pustevnách probouzí ambice jezdců krátké trasy s modrými čísly a taky při průjezdu Ráztokou je vpředu s půlminutovým náskokem Tomáš Janošek. Šestikilometrové stoupání je ale dlouhé a na jeho vrcholu před nejpočetnější diváckou kulisou v historii závodu si prémii s těsným náskokem pro sebe získává Tomáš Čer. Po sjezdu se v čele formuje sedmičlenná skupina následovaná dvojicí a s dvouminutovou ztrátou na Soláni další početnou asi dvanáctičlennou skupinou. Kasárna, nejobávanější kopec závodu, vedoucí skupinku lehce natahuje. Na závěrečných kostkách se krátkým trhákem před Tomáše Čera dostává Pavol Polievka a prémie je jeho. Skupina už je jen šestičlenná a tak vydrží až do Ostravice pod stoupání na Smrček. V něm se obvykle rozhoduje závod a vypadá to tak i letos. Velice rychle se trhá trojice Čer, Polievka, Svoboda. Před vrcholem odpadá Svoboda, ale zbylá dvojice nahoře zvolňuje. Začíná se taktizovat, nikdo se netlačí dopředu. Trojice pokračuje spolu až do posledního kopečku před cílem, kde Čer s Polievkou utrhnou Svobodu a po dlouhých letech mají diváci na Beskydu možnost vidět cílový spurt v podání Tomáše Čera a Pavla Polievky s vítězným gestem prvně jmenovaného. Ženskou kategorii vyhrála Daniela Jindrová. Krátkou trasu vyhrál Tomáš Janošek, v ženách Barbora Radová.

 

Historie maratonu Beskyd Tour

Nápad uspořádat závod v Beskydech se nezrodil ze dne na den, ale pomalu vznikal celý podzim roku 1993. Jako aktivního závodníka mne vždy zajímalo zázemí závodů, kterých jsem se účastnil, s některými pořadateli jsem se znal osobně a věděl jsem už a priori, že pořádání závodů není žádná zvláštní zábava, ale že se této činnosti věnují lidé, pro které není sport jen kratochvílí, ale kteří chtějí podobný zážitek poskytnout i svým přátelům. Tak vzniklo mnoho dnes populárních závodů. Jako akce pořádaná pro kamarády. Podobně tomu bylo i v případě Beskyd Tour.

V rámci tréninku jsem se několikrát účastnil, vetšinou jako doprovod jedné nadšené cyklistky, známých maratonů Samson v Rakousku a v italských Dolomitech. V létě 1993 jsem při vyjížďkách z chaty v Kunčicích pod Ondřejníkem začal objevovat Beskydy a jejich skrytá zákoutí a velmi brzy me napadlo, že bych se o zážitek z beskydské krajiny měl podělit i s dalšími cyklisty. V té době se navíc pořádalo málo závodů pro hobíky a v Beskydech snad ani jeden.

Původní myšlenkou bylo uspořádat závod regionálního charakteru, pracovní název dostal Radegast tour vzhledem k blízkosti známé sochy pohanského bůžka Radegasta a také k úmyslu spojit závod se jménem pivovaru Nošovice. Tam ale měli pochopení pro jiné sporty a hlavně formy prezentace a tak závod dostal neutrální název Beskyd Tour a myslím si, že je to dobře. Puvodním logem závodu byl Valach na vysokém kole navržený výtvarnicí I. Sýkorovou, který podle mého názoru perfektně vystihoval charakter závodu, ale bohužel se udržel jako emblém závodu pouze dva ročníky. Težce se na jeho základě dal vytvořit emblém na dres, který by měl obdélníkový tvar, obsahoval kompletní informaci o závodě, ale hlavně vypadal moderně a mírně agresivně. Proto se ve třetím ročníku na dresech objevil znovu Radegast v grafické kompozici, která s drobnými modifikacemi přetrvává dodnes.

První ročník závodu se tedy konal 23.7.1994 a po jeho anonci v Pelotonu a Cykloservise, osobní propagaci a rozdáváním propozic na závodech, a to dokonce i závodech v orientačním běhu, se jej zúčastnilo přes 400 závodníku. První ročník se ještě jel i přes Slovensko, ale už tehdy bylo jasné že je to naposled, protože průjezd stovek cyklistů přes celnice na Bumbálce a Konečné byl pro pohraniční stráž tvrdým oríškem a také se později podařilo nalézt atraktivnější trasu. A tím se dostáváme ke druhému ročníku (22.7. 1995), jehož největší atrakcí byla právě nová trasa, hlavně jeden kopec poblíž Slušovic. Ano, byla a nadále jím je pověstná Všemina, která téměř každého sundala z kola. Cyklisté, nepřipraveni na takové stoupání, neměli dostatečné převody a jednoduše museli jít pešky, kdo měl snahu bojovat vetšinou prohrál a bylo mu ustláno na asfaltu.

Druhého ročníku se účastnilo 700 závodníku a to rozhodlo o nutnosti hledat pro závod nové útočiště. Malebné prostředí Penzionu Na výsluní již svou kapacitou nedostačovalo a tak neradi, protože ředitel penzionu pan Tomášek a ve druhém rocníku jeho žena nám vždy vyšli maximálně vstříc, jsme se museli se závodem pro příští léta přestěhovat na Orbitu, kde jsme našli ideální technické zázemí pro tak velkou akci. A bylo načase, protože třetí ročník se jel po účinném lobbování Jirky Bezrouka jako součást Evropského poháru cyklomaratonů a zúčastnilo se jej rekordních 1250 závodníků. Závodníci poprvé dostali jako suvenýr po tričku a mikině předchozích ročníků cyklistický dres, který je dodnes k vidění na vypracovaných tělech při různých závodech hobíku.

Jak se říká, žádný strom neroste do nebe. V roce 1997 bylo nejvíce předem přihlášených závodníků (přes 700) v dosavadní historii, což slibovalo účast ješte vyšší než v předchozím roce. Novým lákadlem pro ne tak trénované nebo aspoň sebevědomé cyklisty se stalo zařazení třetí trasy v délce 75 km. Závod se měl konat a také nakonec konal 12.7. 1997. Týden předtím se ale dalo do deště a dál už to všichni znají. Povodeň 1997. Dilema odvolat závod nebo ne. Nakonec se závod konal za tradičně nádherného počasí, jen silnice místy chyběla (viz: Fotogalerie) a závodníci také. Po děsivých zprávách v televizi(ích) se na start dostavilo necelých pět set závodníků a paradoxem je, že to byli hlavně moraváci, kteří zažili povodeň na vlastní kuži a přesto nebo asi právě proto se objevili na startu. V Beskydech totiž již v sobotu, kdy se závod konal, tekly potoky a řeky klidně ve svých korytech, leckdy sice nových a velká voda si vybírala daň na dolních a středních tocích na jihu Moravy. Dostal jsem i osobní dopisy s názorem nebo spíš výčitkou, jak jsem si mohl dovolit nezrušit závod, když jsou i mrtví. Nevím, co bych k tomu řekl. Snad asi jen to, že pořádáním Beskyd Tour jsme se nijak nedotkli památky všech obětí a jejich blízkých.

Povodeň se však dotkla závodu a to tak, že to málem neprežil. Vzhledem ke kalkulaci s vysokou účastí byl vysoký i rozpočet závodu, vysoká účast se však nedostavila a přišla ztráta. Tato skutečnost, celkové znechucení z akce a také důvody osobní mne vedly k rozhodnutí skončit s pořádáním. Ale časový odstup, ohlas veřejného mínění následující rok sice za pět minut dvanáct, ale přece jen dokázaly, že jsem se do toho pustil znova. Pak už šlo všechno velice rychle, pátý ročník proběhl po roční pauze dobře a teď už máte dokonce na výběr mezi silnicí a MTB. Budu rád a se mnou i všichni spolupořadatelé, když vás budeme moci přivítat na obou akcích, které se budeme snažit uspořádat jak nejlépe budeme moci.

Libor Hrdina